Asi se se čtenářem shodneme, že člověk je organismus. Organismus složený z mnoha prvků – buněk. Některé buňky jsou stejného charakteru a tvoří tak orgány, které mají nejrůznější funkce. Játra, ledviny, mozek (který však bohužel někteří lidé nepoužívají). Nicméně člověk spolužije s dalšími organismy. Například s bakteriemi ve střevě, na kůži apod. Můžete se však stát, že se tyto bakterie přemnoží a člověk onemocní. Bakterie spotřebovávají energii a zdroje, které sám člověk potřebuje ke své existenci. Cukry, tuky (někteří si je vytváří léta a v nadměrném množství). A navíc produkují toxiny, které člověk sám není schopen zpracovat. Jedinec jednoduše onemocní a nemoc sama se projeví zvýšenou teplotou, někdy dokonce horečkou. Člověk buď vlastními zdroji obrany tuto nemoc zvládne, bakterie zničí, eventuálně zajde k lékaři, který mu předepíše antibiotika. Většinou bývá vyřešeno…
A co kdybychom se na naši planetu – Zemi – podívali také jako na organismus. Vytváří si vlastní zdroje, například plyn, ropu, kyslík a umožňuje tak spolupráci s dalšími organismy – rostlinami, živočichy. Nicméně cokoliv se také může přemnožit a planeta onemocní. Třeba dinosauři spotřebovávali příliš mnoho rostlinstva, produkovali mnoho toxických plynů, otravovali ovzduší. A buch! Zvýšená teplota nepomohla, byla nutná antibiotika. Zemi zasáhla tabletka, meteorit, přišla doba ledová, která tyto tvory zlikvidovala. Zasáhl organismus vyšší. Říkejme mu klidně vesmír, Bůh, Alláh…
A jak je tomu dnes? Člověk se Zemí nejprve spolupracoval, pak se však přemnožil, mechanizoval, posléze automatizoval, dokonce elektronizoval vlastní společenství. Čerpá v nadměrném množství kyslík, uhlí, plyn, ropu. A produkuje toxiny. Kysličník uhličitý, plasty, nejrůznější zplodiny. Planeta onemocněla, dostává teplotu, prostě se jen brání. Ještě nepřišla horečka. Ale asi přijde. Masivní oteplení. A pokud ani to nepomůže, přijdou na řadu léky. Třeba zásah meteoritem, který pošle jiný „organismus“ – viz výše, nastane další doba ledová. Je nás prostě příliš a žijeme blahobytně, až bez úcty. Pokud se sami neuskrovníme, budeme „redukováni“. Buďme pokorní a snažme se najít jiný, nový modus vivendi – způsob života, bychom vůbec přežili. Optimista v tomto ohledu však příliš nejsem… Obávám se, že naše civilizace se řítí ke svému konci. Leč, jak potvrzují i archeologické nálezy, byly tu člověčí civilizace již před mnoha tisíci lety. A věřím, že vstane Fénix z popela a vznikne civilizace zcela nová. A nad svými vykopávkami bude žasnout, že jsme možná stanuli na měsíci nebo že jsme měli cosi, co dnes nazýváme internetem. A že jsme se pokoušeli proniknout do tajů jaderné energie. Byť možná více v její destruktivní schopnosti. Takže úplný pesimista zas tak nejsem…
MUDr. Pavel Bouška
